Nejde mi o výdělek, ale o to, aby si měli lidé kde odpočinout, říká Ondřej Topič z Bookafe 

Bookafe byznysové rozhovory inspirace jak začít podnikat příběhy podnikatelů

Před 6 lety otevřel svou první kavárnu, teď přišla na řadu druhá. V každé s kvalitní kávou kloubí něco jiného a rozhodně se nebojí doufat v ještě víc. V listopadu tohoto roku zahájil Ondřej Topič provoz svého Bookafe a není divu, že přemýšlí, co by ještě ke knížkám a kávě přidal – prostory k tomu totiž přímo vybízejí. Podnik se rozprostírá na dvou nadzemních patrech a v každé místnosti je úplně jiná atmosféra. Kavárnu ale pořád ještě dodělává a čas ukáže, kam až ho tento proces zavede. Jak ale sám říká, rozhodně nezapomíná, kde začal. 

Jak jste se ke gastronomii dostal?

Gastro mě táhlo odjakživa a během roku a půl v Kanadě jsem poznal tu kvalitnější část. Začínal jsem tam jako umývač nádobí a postupem času se vypracoval. Později bylo potřeba prodloužit vízum, což mi zařídil můj tehdejší šéf pod podmínkou, že budu jeho sous-chef. Tehdy to znělo jako povýšení, dnes už vím, že to znamenalo, že budu spíš taková holka pro všechno. Býval to sice stres, ale věřím, že každá věc, kterou v životě děláte, i když jde třeba o umývání nádobí, vás někam posune. Začátky jsou důležité.

Takže když jste se vrátil do Česka, rozhodl jste se, že už chcete pracovat jen na sebe?

Přesně tak. Když mám někomu dávat energii, chci ji dávat sobě a své rodině. Začal jsem tehdy dělat i obchoďáka, takže pode mnou bylo velké množství podniků a já čerpal další zkušenosti. Moje první kavárna Proč ne vznikla proto, že jsem chtěl mít něco takového blízko. Ale byla to ta nejhorší věc, jakou jsem mohl udělat. 

Čím to? Měl jste těžké začátky? 

Ne, o to nejde. Spíš má člověk na začátku takové naivní představy, že přijde do vlastního, vypije si tam kávu a udělá si čas pro sebe. Opak je ale pravdou. Jako majitel pořád hledáte, co je špatně a když něco zahlédnete, tak vám to nedá a musíte jít opravovat, uklízet, zlepšovat. Občas se také objeví něco, co okamžitě opravit nejde, a to je pak horší. Třeba v Proč ne mi teď opadává zeď u vchodových dveří a já jsem z toho pořád strašně nervózní.

Oba vaše podniky spojuje káva. Táhlo vás to někdy třeba i k vlastní pražírně?

To vůbec. Něčím podobným jsem si už prošel – ne pražením vlastní kávy, ale jejím skladováním. Petr Kvasnička, majitel Father’s Coffee Roaster, mi pražil moji první kávu z Etiopie, ta byla výborná. Ale když si něco takového koupíte do vlastního podniku, tak je to další práce. Musíte se starat o úschovu, aby káva nechytala vlhkost, musíte najít pražící profil a během jeho hledání ztratíte kila kávy. Ale co se týče kávy samotné, tak tu miluju. Troufám si říct, že jsem jedním z mála místních majitelů kaváren, kteří byli na kávových plantážích. Strávil jsem 3,5 týdne v Panamě, chodil po nejlepších farmách a učil se, jak to tam funguje. Je ale škoda, že lidi v menším městě kvalitu mnohdy nepoznají a kavárny toho využívají. 

Proč jste tedy i svou druhou kavárnu otevřel v Novém Jičíně, a ne třeba v Ostravě?

Je to moje rodné město, chci ho zlepšovat a myslím si, že jsem ho, co se týče kavárenské části, posunul na vysokou úroveň. 

A z jakého důvodu jste se rozhodl kavárnu spojit s knihkupectvím? 

Majitelka budovy Terezie Mixová miluje umění. Když jsme se spolu bavili, jestli bych si nepřevzal kavárenskou část, tak jsem souhlasil pod podmínkou, že ona mi bude s uměleckou a knižní částí pomáhat. Má přehled, životní zkušenosti a ráda čte. Pro mě je spolupráce s ní obrovská škola, hodně se učím a jsem za to moc vděčný. Plno věcí vybírá ona a já jí plně důvěřuju. Bez ní bych do knih určitě nešel. 

Jaká je cílová skupina Bookafe

Momentálně si tady něco najde každý, je to dělané pro širokou masu. Na skupinu, která se nám z toho časem vytříbí, se potom zaměříme. Dle mé zkušenosti je to tak, že ať chcete, nebo ne, tak si každý gastro podnik najde svůj specifický okruh lidí. Až si tohle získáme i my, tak bych chtěl podnik stylizovat přímo na ně.

Akce, které pořádáte ve svém podniku, máte spojené nejen s knihami. Co už se tady dělo a co plánujete dál?

Měli jsme tady třeba věncování nebo autorské čtení, se kterým plánujeme pokračovat i do budoucna. Budeme také pořádat výstavy obrazů a fotografií. A teď se mělo konat slam poetry, ale kvůli covidu se akce musela přesunout na leden. Doufám, že tam už to proběhne bez problému. 

Jaká je vaše vize nyní a do budoucna, co se týče Bookafe?

Tím, že to tady ještě stále doděláváme, tak samozřejmě přemýšlíme nad spoustou variant. Chtěl bych tady mít jídlo, chtěl bych i vodní dýmky. Je ale potřeba se posouvat pomalu a zjišťovat, co se mezi zákazníky chytá. Příprava dýmky je uměním, stejně jako příprava kávy, takže potřebujete kvalitní personál, který je obecně těžké najít. Já sám jsem typ člověka, který si vším rád projde a všechno si odzkouší. Když po druhém chci, aby dělal dobré kafe, musím ho prvně umět udělat já, a tak to bude se vším, co tady budeme do budoucna nabízet. Mým snem je, že se k nám lidé budou rádi vracet a že si tady odpočinou, nepotřebuju, aby mi podnik nesl hromadu peněz. S touto myšlenkou to tady budujeme a já doufám a věřím, že se nám to podaří.