Květiny nezajímá, že pracovní doba končí ve tři hodiny. Díky moderním technologiím jim můžu věnovat víc času, říká zahradník Marek Čech 

Markovo zahradnictví příběhy podnikatelů SaltPay příběhy saltpayper

Už jako malý pomáhal babičce a dědečkovi na zahradě a moc ho to bavilo. Podnikat v oboru začal na vysoké škole, věnoval se realizacím zahrad. Vlastní zahradnictví si doslova vysnil. Převést plány do reality mu pomohl tatínek, profesí strojař. „Celé zahradnictví jsme prakticky vybudovali ve dvou lidech, hodně nám ale pomáhá i moje sestra Barbora. V době covidu si od operního zpěvu a psychologie odskočila ke správě sociálních sítí a propagaci. A už u ní zůstala,“ přibližuje Marek Čech, majitel rodinného podniku Markovo zahradnictví v Ostravě-Plesné. Vedle své rodiny se také spoléhá na svou kolegyni ze zahradnictví a moderní technologie, které mu pomáhají šetřit drahocenný čas.


Kdy a jak jste se dostal k zahradničení? 

Na základní škole. Vše okolo rostlin a květin mě začalo zajímat a bavit zhruba v šesté, sedmé třídě. Měli jsme doma i u prarodičů velkou zahradu se záhony a snažil jsem se jim pomáhat. Shodou okolností jsme se se školou dostali na nějaký veletrh středních škol, kde se prezentovala zahradnická škola. Tak jsem si řekl – ty brďo, to je pěkná škola, tam půjdu. A tak to všechno začalo. Vystudoval jsem Střední zahradnickou školu v Ostravě a následně vysokou zahradnickou v Lednici (Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity v Brně, pozn. red.).

Začal jste podnikat už během školy a dělal realizace zahrad. Proč zrovna realizace a co byl první krok? 

Začalo to tím, že po mně lidé chtěli pomoct na zahradě, například ořezat nějaký strom, zastříhat keře a pomoct se záhony. Určitě k tomu přispělo, že jsem přímo realizace na vysoké škole studoval. Podnikání z toho nějak přirozeně vyplynulo. Byl jsem snad jen jednou nebo dvakrát na brigádě, a pak jsem začal hned dělat na sebe. Samozřejmě jsem si párkrát říkal, že by bylo jednodušší nechat se někde zaměstnat, odkroutit si směnu od sedmi do tří a měl bych klid. V zahradnictví je to pravý opak. To je práce od rána do večera. Květiny nezajímá, že pracovní doba končí ve tři hodiny. Je potřeba se o ně starat pořád.


Jak stíháte obě dvě podnikání? Nezvažujete, že byste se naplno věnoval jen zahradnictví?

Špatně. Realizace jsem částečně omezil, v zahradnictví k sobě mám jednu kolegyni, se kterou se časově vykrýváme a nějakým způsobem to zatím zvládáme. Prozatím mi to takhle dává smysl, protože realizace mě živí, byť nezastírám, že jsem mnohem radši ve skleníku s kytkami, než když se musím honit po zahradách. Občas si dělám srandu, že až nebudu moct a nebudu všechno zvládat, tak zahradnictví mám na důchod.

Otevřeli jste v říjnu 2020, tedy během covidu. To načasování bylo úmyslné? Hodnotíte to zpětně jako šťastný krok?

V roce 2020 jsem chtěl opravdu otevřít a zrovna se to tak sešlo. Pro obor zahradnictví covid nebyl na škodu, byl naopak přínosem. Podle toho, co říkají dodavatelé, když se bavíme, tržby naopak vzrostly. Lidé seděli doma a neměli co dělat, tak více času trávili na zahradách a řekli si, že zkusí něco vypěstovat. To jim zůstalo. Poptávku silně ovlivňuje i válka na Ukrajině a zdražování. V návaznosti na to mají lidé větší zájem o pěstování zeleniny – chtějí být samostatnější a také i něco ušetřit.  

Co Čech, to zahradník

Jak se to bude podle vás vyvíjet do budoucna?

Pro nás, doufám, dobře. Češi se opět vrací k zahradničení. Mezi zahradníky se říká, že když je dobrá doba, tak lidé jezdí na dovolené a mají i zároveň pěkné zahrádky. V době krize, která v následujících letech určitě přijde, nejezdí na zahraniční dovolené, ale chtějí zkrášlovat alespoň svá obydlí.

Jaké rostliny se u vás v zahradnictví prodávají nejvíce? 

Je to vždy sezonní a záleží na období. Začínáme jarem, kdy se prodávají jarní květiny – prvosenky, sedmikrásky apod. A potom přichází hlavní sezóna, což je duben a květen. Lidé své balkóny a zahrady osazují balkónovkami – muškáty a surfiniemi. Sází se zelenina, keře i ovocné stromy. Léto je takové volnější. Druhý vrchol sezóny přichází na podzim, kdy se hodně prodávají například dušičkové vazby a chryzantémy.


Rostliny, květiny i sazenice, které v zahradnictví prodáváte, si sám pěstujete, nebo dovážíte? 

To, co máme ve skleníku a fóliovnících, jsou v 90 procentech naše výpěstky. Netýká se to jen nějakých pokojovek nebo balkónovek, které přijdou ve formě malinkatých sazeniček. Ty zasadíme do květníků a od února do května, kdy se prodají, se o ně staráme. U rostlin je celkově potřeba plánovat půl až tři čtvrtě roku dopředu. Některé na další rok vysíváme už třeba 20. prosince. V zahradnictví to nefunguje tak, že v pondělí přijde objednávka a do pátku se vyrobí.  

Co byste poradil lidem, co uvažují o vlastním podnikání? Co jste třeba vy udělal špatně? 

Tím, jak mám dvě práce, neustále bojuju s časem. A to je můj velký problém. Vlastní podnikání chce určitě dobrý time management a také mít na start našetřeno poměrně dost peněz. Já si myslel, že mám, ale když jsem se vším začal, zjistil jsem, že je to stejně málo. V dnešní době je všechno extrémně drahé a ceny neustále rostou. Kdybych neotevřel před rokem a půl, dneska už bych asi nebyl schopný otevřít vůbec. Podnikání je zkrátka životní rozhodnutí. A určitě je to i o načasování.


Za jak dlouho počítáte, že se ze zahradnictví stane výdělečný byznys?

To bych taky rád věděl (smích). Budu rád, když do důchodu (smích). Kolegyně dříve dělala něco podobného a trvalo jí to tři, čtyři roky, než zaplatila provoz a náklady. A to se nebavíme o počáteční investici. Je to opravdu běh na dlouhou trať. Jsem s tím ale smířený a počítám s tím. Vlastní zahradnictví je pro mě splněný sen.


Je něco, co Vám podnikání usnadňuje? 

Určitě kolegyně, která je ze stejného oboru jako já, takže je to odbornice. Můžu se na ni absolutně spolehnout, vím, že lidem dobře poradí. Právě odbornost považuji za velkou konkurenční výhodu zahradnictví oproti nějakému hobby marketu. Je to určitě jeden z důvodů, proč se k nám lidé vracejí. Neříkám, že v hobby marketu nejsou žádní odborníci, ale jako zákazník nikdy nemůžete vědět, na koho natrefíte.

Pak jsou to také moderní technologie – pokladní systém a platební terminál. Ty mám od Storyous a SaltPay. Nedovedu si představit, že bych neměl žádný systém na evidenci plateb. To už by v dnešní době nešlo. Storyous mi týdně ušetří hodiny času, které můžu věnovat péči o rostliny. Oproti pokladnímu systému, který jsem měl dříve, je Storyous rychlejší, takže s ním ušetřím zhruba 10 minut denně. To je celkem dost, obzvlášť při náporu lidí. Oproti Excelu nebo papíru je to ještě mnohem víc. Rychlost odbavení zákazníka je bezkonkurenční. Nemusím čekat tři minuty, než se terminál načte, ani pětkrát klikat, abych zadal platbu. Jednou kliknu a je to tam. Lidé si v poslední době hodně zvykli platit kartou, takže jsem rád, že všechno funguje rychle a tak, jak má.


V zahradnictví pořádáte tematické víkendy s rozšířeným sortimentem. V loňském roce jste měli víkend ovocných stromů, v dubnu bylinkový víkend a na začátku května květinový víkend. Na co dalšího se vaši zákazníci můžou těšit v následujících měsících? 

V červenci chystáme levandulový víkend s rozšířenou nabídkou různých odrůd levandule, levandulových produktů a dalších dobrot. V srpnu nás pak opět čeká farmářský víkend. To u nás v zahradnictví bude možné koupit potraviny a produkty z českých farem a rodinných podniků. Další akce připravujeme. Myslím ale, že určitě zopakujeme i ovocné stromy. Je fajn, když si někdo přijde koupit například jabloň a zkusí jablko přímo z toho stromu nebo té samé odrůdy. Až budou zrát maliny, máme červené, žluté a fialové, rád bych udělal podobnou akci. Lidé si nekoupí jen nějaký proutek rostliny, ale ochutnají finální produkt.